Mladí lékaři z.s.


Zdroj obrázku: https://medium.com/@info_4179/gender-inequality-in-the-workplace-3b0a667af0a5

 

Téma nedostatku lékařů v českém zdravotnictví je již stálicí našeho mediálního prostoru. Zejména nedostatek personálu v nemocnicích se pak zdůvodňuje pouze nedostatečným odměňováním lékařů, které však nemusí být jediným důvodem pro jejich odchod z nemocnic, do zahraničí, případně důvodem pro úplný odchod z oboru.

Diskriminace jako problém?

V zájmu zajištění kvality zdravotních služeb a pro účely dodržování pracovněprávních předpisů je třeba, aby lékaři byli v nemocnicích spokojeni a chtěli v této práci setrvat. Kromě odměny za práci je pro lékaře, stejně jako pro jakéhokoliv jiného zaměstnance, důležité, jak se na daném pracovišti cítí. Velmi významný vliv na rozhodnutí setrvat na určitém pracovišti pak může mít skutečnost, zda není zaměstnanec diskriminován, obtěžován či šikanován. O těchto kontroverzních tématech se ve vztahu k českému zdravotnictví příliš nehovoří, přitom se jedná o velmi vážný problém, který může mít v případě mladých lékařů významný vliv na rozhodnutí, zda například po atestaci v nemocnici zůstávat či ne.

Přestože s diskriminací i šikanou se mohou samozřejmě setkat všichni lékaři, tj. muži i ženy, nerovné zacházení v zaměstnání je obecně problém, se kterým se z důvodu pohlaví setkávají převážně ženy (viz příslušné statistiky Českého statistického úřadu). V rámci facebookových skupin, které sdružují studenty medicíny a mladé lékaře, jsme se proto jejich členek v rámci krátkého orientačního dotazníku mimo jiné zeptali, zda se s diskriminací v rámci studia či zaměstnání setkaly. Na tento dotaz odpovědělo celkem 782 osob, přičemž drtivá většina z nich se podle výsledku dotazníku s diskriminací setkala buď přímo, nebo zprostředkovaně (jako svědek apod.).

Přímou diskriminací dle antidiskriminačního zákona rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, pohlaví, věku, těhotenství, mateřství, otcovství apod.

Vše začíná již u studií

Z obdržených popisů konkrétních situací zaslaných v rámci dotazníku vyplývá, že se s nerovným přístupem ženy setkávají mnohdy již v rámci studií na vysoké škole, kdy jim bývá opakovaně přímo od vyučujících sděleno, že medicína není pro ženy a že jejich místo by mělo být docela jinde.

„Jste slepice, množte se děvčata a mějte alespoň tři děti, kariéra není pro vás, umíte vůbec vařit?“ – profesor vyučující na lékařské fakultě

„U zkoušky z chirurgické propedeutiky jsem byla zkoušená z kuchyňského náčiní, zkouška končila se slovy, že ženy se hodí jen do kuchyně, ne na medicínu…“

Přestože ženy v dnešní době tvoří více než polovinu, či dokonce dvě třetiny absolventů českých lékařských fakult, zachází se s nimi mnohdy rozdílně, jsou odrazovány od studia medicíny jako takové, případně od specializace v konkrétních oborech a tento přístup pak pokračuje i v zaměstnání, kdy se s diskriminací setkávají již při pracovních pohovorech.

Jako největší problém se jeví snaha o plynulé organizační zabezpečení chodu pracoviště a s tím související nezájem zaměstnávat mladé lékařky, které budou s největší pravděpodobností výhledově plánovat rodinu, případně již rodinu mají a předpokládá se, že budou pečovat o děti v případě nemoci apod. Mnohé nemocnice proto bez ohledu na životopis, zkušenosti a dovednosti automaticky upřednostní při přijímání muže.

„Na jednom z pohovorov mi bolo povedané, že by ma radi prijali, ale iba za podmienky ak sa neozve žiaden muž.“

„Známému bylo na pohovoru řečeno, že do druhého kola pravděpodobně postoupí, protože není žena a ty automaticky vyřazují po prvním pohovoru.“

Lékařky se také z výše uvedeného důvodu setkávají s naprosto nevhodnými dotazy, které jsou v rozporu se zákoníkem práce.

„Když jsem byla na pohovoru, tak se mě zeptali, zda beru antikoncepci, protože nechtějí další lékařku, která odejde na 10 let na mateřskou.“

Podle lékařek, které v dotazníku odpovídaly, však nerovné zacházení pracovním pohovorem nekončí, často se tak dále potýkají nejen s evergreenem v podobě odlišného odměňování, ale v některých nemocnicích jsou s nimi opakovaně uzavírány pracovní smlouvy na dobu určitou, přičemž s jejich kolegy, kteří působí na stejné pozici jsou uzavírány již v okamžiku nástupu smlouvy na dobu neurčitou. Dostat se na předatestační stáže, kurzy apod. je na mnohých místech problémem samo o sobě (pro muže i pro ženy), avšak v případě, kdy se se nějaké místo přeci jen otevře, bývá mnohdy nabídnuto přednostně mužům, protože lékařky nejsou pro zaměstnavatele právě z důvodu budoucího mateřství perspektivní.

Převážná většina těch, které se s nerovným zacházením, případně se šikanou z důvodu pohlaví setkala přitom tento problém nijak neřeší, protože mají strach, že by jim to mohlo spíše uškodit, což není překvapivé, když stačí aby žena na veřejnosti řekla téměř v jakékoliv souvislosti slovo „diskriminace“ a okamžitě si vyslouží nálepku „militantní feministky“, případně „hysterky“.

Závěr

Přestože většinu absolventů lékařských fakult tvoří ženy, kontroverznímu tématu diskriminace není v souvislosti s personálním nedostatkem v českých nemocnicích věnována větší pozornost, a to i přesto, že tento problém má podle odpovědí, které jsme v rámci dotazníku obdrželi, na rozhodnutí studentek a lékařek setrvat po atestaci v nemocnici, mnohdy zcela rozhodující vliv. V souvislosti s výsledky dotazníku a 168 popisy konkrétních zkušeností, které nám byly zaslány, se domníváme, že tento negativní společenský jev by si zasloužil mnohem více pozornosti z kompetentních míst, možná by se tak podařilo zlepšit toliko medializovaný personální nedostatek v nemocnicích.

„Situace je v tomhle ohledu zcela zoufalá bez jakékoliv snahy o nápravu z vyšších míst. V tomhle ohledu je naše medicína o desítky let pozadu za vyspělou Evropou.“

JUDr. Aneta Stieranková
MUDr. Gabriela Veselská
ve spolupráci se spolkem Mladí lékaři

* Uvedené citace jsou vybrané z konkrétních zkušeností a komentářů studentek medicíny a lékařek, které je sdílely prostřednictvím anonymního dotazníku umístěného na facebookových skupinách, které je sdružují (Mladí lékaři, Lékařská fakulta Palackého univerzity, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, Burza učebnic 1. LF UK)